Ctihodný myslivec, zvrhlý pytlák?

Největší český muflon je mrtev - ale není zapomenut! Myslivci leží v žaludku kdekomu – a mně taky. Český myslivec si žije nad poměry a bude se muset změnit.

Orel otraveny karbofuranem aneb realita boje se "skodnou".Foto Marie Kamenikova.

Kauza, kterou začínám tento článek, je už rok stará. Státní podnik Lesy České republiky (LČR) daroval tehdejšímu slovenskému ministru zemědělství Stanislavu Becíkovi odstřel muflona, jehož rohy aspirovaly na světový rekord v trofeji mufloní zvěře (a jak se ukázalo, trofej je třetí nejsilnější na světě). Odlov slovenskému ministrovi Lesy ČR umožnily na základě žádosti tehdejšího ministra zemědělství Petra Gandaloviče (ODS). "Pan ministr (Gandalovič) požádal o vystavení povolenky pro pana ministra Becíka," řekl náměstek ministra zemědělství Jiří Novák s tím, že šlo o formu poděkování České republiky za spolupráci slovenské straně. Vlastníkem trofeje je tak slovenský ministr.

Co na té věci smrdí? Tak např. to, že pokud by chtěl podobného muflona ulovit komerční lovec, musel by zaplatit asi 220 000 korun. Někdejší dlouholetý generální ředitel LČR Jiří Oliva tehdy ČTK řekl, že podobné odlovy (podle mě spíše odstřely) jsou „dlouhodobým vředem, který nikdo nechce řešit, protože toho mnoho lidí využívá. Slouží to jako korupční objekt." Darování lovu trofejní zvěře podle Olivy také odporuje účetním zákonům. "Je to věc, která se na trhu normálně prodává a má svoji hodnotu. Najednou se dá bez poplatku určitému člověku na základě velmi nejasných kritérií a neúčtuje se o ní jako o daru," řekl. Označil to za dlouholetou praxi, která se všude toleruje, protože toho politici využívají.

Není to poprvé, co politici vzbudili zájem médií v souvislosti s myslivostí. Tak třeba v roce 2001 byly zaznamenány hned dvě velké kauzy, kdy nejprve poslanec za ČSSD a místopředseda poslanecké sněmovny František Brožík získal anticenu Zelená perla za výrok: "Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace – fantasticky si při tom vyčistím hlavu." Druhá kauza vypukla, když v den, který byl celosvětovým uctěním památky obětem 11. září, tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl (ČSSD) odstřelil kapitálního jelena v oboře LČR v Poněšicích. Šlo o skutečně kapitálního paroháče a v médiích se objevily odhady, že za podobnou srandu by případný zájemce zaplatil okolo 800 000 Kč.

Pan Fencl to vysvětlil následovně: "Musím ve svém programu zvažovat každý bod, každý požadavek na mou přítomnost, kterých je daleko více, než mohu obsáhnout. Ale vzhledem k okolnostem jsem byl rád, že mohu být chvíli v lese o samotě a přemýšlet o věcech, které dramatická doba přinesla. Jelen v té chvíli nebyl důležitý." (Toto vyjádření je dokonalou ukázkou toho, jak si z lidí politik dokáže dělat prdel.)
Nejsem žádný ignorant a rozhodně dovedu ocenit zajíce na smetaně, pečeného bažanta, kance na víně nebo jelení guláš. Dokonce jsem vždycky rád četl knihy z loveckého prostředí, třeba takový Rolf zálesák od E.T. Setona byl mou oblíbenou knížkou. Jenomže Rolf a jeho indiánský přítel Quonab přistupovali k lovu jinak, než jak bylo výše prezentováno – lovili jeleny, losy, sviště a další zvěř jako potravu a lišky, kuny a bobry kvůli kožešině. Vyznali se v přírodě a divokého jelena dokázali stopovat celý den, přiblížit se k němu nepozorovaně na pár desítek metrů a skolit jej třeba jen lukem a šípem. Opravdu by mě zajímalo, jak to vypadá, když jede takový papaláš odstřelit nějaké trofejní zvíře (chované v oboře, aby nezdrhlo do Krakonošova).  Přijede audina až k posedu? A jaký má vůbec smysl někam přijet, zabít a odjet?
Výše uvedené praktiky jsou jasnými korupčními nástroji a v naší politice se to myslivci jen hemží. Z čehož vyplývá, že v naší legislativě se to (na oplátku) jen hemží pochybnými ustanoveními, které jsou myslivcům na ruku. Kam až daleko může z toho pramenící myslivecká nadutost dojít, jsme viděli v průběhu několika posledních let, kdy nejvyšší představitelé myslivců dali veřejnosti najevo, že turistů, houbařů a další pakáže je v lese moc a pokud na každém takovém vetřelci nebudou blikat barevná světla jako na ufonech, může se klidně stát, že ho nějaký myslivec zastřelí – místo prasete. A když byla v jistém večerníčku osoba připomínající myslivce vykreslena ve špatném světle, požadovali myslivci místo v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. To je fakt komedie, co?

Jenomže teď narazila kosa na kámen – od počátku ledna tohoto roku platí novela trestního zákoníku, který nově vymezuje pytláctví. V bývalé právní úpravě bylo k pytláctví uvedeno: kdo loví zvěř, v nové právní úpravě je: kdo uloví zvěř. Dříve tedy bylo trestným činem i hledání zvěře či pohyb se zbraní po honitbě. A dále, nyní je trestné ulovení zvěře, až když škoda přesáhne 5000 korun. Je-li škoda nižší, jde o přestupek.

Tato novela byla některými komentátory reflektována až s nápadně radostnou škodolibostí ("dobře vám tak"). Pochopitelně se volá po nápravě, např. Asociace profesionálních myslivců požaduje novelu. Některé požadavky myslivců však opět stojí za pozornost. Asociace např. žádá náhradu nákladů, které s ochranou zvěře před pytláky má. (Skvělé – stejně tak může žádat náhradu za hlídání majitel broskvoňového sadu nebo ořešákové aleje?)

Myslivci právem kritizují pytlácké gangy, které zvířata prostě organizovaně kradou na kšeft. Ovšem pozastavil jsem se nad argumentem, který zazněl v tisku, kdy jistý myslivec popsal konání pytláků (lov kuší) jako "zvrhlý adrenalin". Hmmmm? Upřímně řečeno, dokážu pochopit adrenalin "zvrhlého pytláka" – třebas s kuší – mnohem víc, než adrenalin ctihodného myslivce stojícího u bažantnice, která má u sebe dva poskoky, co mu nabíjejí a podávají brokovnice, zatímco on kosí jednoho bažanta za druhým a v jediný den jich odpráskne i několik stovek. A za tento "ušlechtilý zážitek" dokonce draze platí. Je to ještě lov? Nebo bychom tomu mohli říkat třebas konopišťský masakr? Připomíná mi to zlosyna Santera z filmu Vinnetou (i malé dítě poznalo, že je to hajzl), který pálil do stáda bizonů jednu ránu za druhou, a evidentně přitom relaxoval; zřejmě by si rozuměl s výše uvedeným poslancem Brožíkem.

Všimněte si, že myslivci se vyžívají v odstřelování pokud možno co nejdokonalejších jedinců v plné síle, zatímco přirození predátoři v přírodě loví výhradně kusy "podřadné", nějak oslabené. Mimochodem, těmto zvířatům – predátorům – říkají myslivci "škodná", což je termín znásilňující zdravý rozum (i když třeba chovatel drůbeže to může vidět jinak). Myslivci mají ovšem na "škodnou" jiný názor. Z celé republiky jsou hlášeny případy otrav karbofuranem, což je nesmírně jedovatý pesticid. Po celé naší zemi „někdo“ pokládá otrávené návnady, kvůli kterým hynou přísně chránění orli mořští (10 zjištěných otrav v posledních 2 letech!!!), orli skalní, káňata, vydry a tchoři a dále straky, vrány, krkavci, kuny a jiní lesní tvorové – domácí mazlíčky, kočky a psy, nevyjímaje.

To je samozřejmě neuvěřitelná hanebnost, a zvířata navíc umírají v krutých bolestech. Je znepokojivé, že doposud nebyl dopaden žádný pachatel, žádný případ nebyl dotažen do konce – zřejmě proto, že to vyšetřuje obecní policajt Standa, který po Mírovi, kterého zná z hospody (a má od něj tu zajíčka, tu kančí) prostě nepůjde. Nejen já jsem přesvědčen, že vina je na myslivcích, případně i rybářích. Nikdo jiný totiž nemá na této genocidě zájem. RNDr. Aleš Toman, zoolog v Zoo Jihlava, k tomu říká: "Vím například o člověku, který původně býval ochráncem přírody. Nyní je myslivcem, má pozemek a chová bažanty. Ten si tímto způsobem pomáhá od škůdců. Proč? Aby mu nedělali škodu na bažantech."

A tak se hubí "škodná", zatímco stáda srnčí a jelení zvěře se rozrůstají. Je prokázaným faktem, že v České republice je zvěř přemnožená, což obrovsky škodí našim lesům, především spásáním semenáčků. Za tento katastrofální stav jsou opět odpovědní myslivci a jimi zkorumpovaní zákonodárci. Jedná se o fatální selhání myslivců, kteří již zcela vypadli ze své role a stávají se jakousi privilegovanou sektou výrobců zvěřiny – na úkor nás ostatních. Často se setkávám s argumentací, že myslivci o zvěř "pečují", že ji v zimě krmí – pochopitelně, protože je tak přemnožená, že by se v lese sama neuživila.
Řešení celé myslivecké otázky vyžaduje důslednou změnu legislativy. Je třeba zajistit, aby v lesích mohla probíhat přirozená obnova (zmlazení) – a to včetně listnáčů a jedle. (Schválně se podívejte v lese na malé jedličky, pokud na ně vůbec narazíte, budou ohlodané až hrůza.) Dále je třeba v řadě aspektů změnit myslivecký zákon a důsledně vyšetřovat barbarské nezákonné trávení zvěře. A myslivci by si měli ve společnosti najít místo, které jim skutečně náleží. Je ovšem otázkou, zda se to při soustavném tlaku kamizol na naše zákonodárce podaří – pozvání na nějaký ten  "konopišťský masakr" zřejmě nezůstane u našich úplatných mocipánů bez odezvy.
Informace o hubení vzácných dravců:
www.velkaepocha.sk/200812116682/Jak-a-proc-v-CR-umiraji-desitky-vzacnych-dravcu.html
www.karbofuran.cz
www.mzp.cz/cz/news_tz091111traveni_ptaku
www.orelskalni.cz

Informace o přemnožené zvěři:

www.bioinstitut.cz/documents/premnozena_zver_reseni.pdf
zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=2096276