Tunelování vědy po česku

Daňoví poplatníci, tušíte, že miliardy korun ročně tečou ze státního rozpočtu na podporu tzv. "průmyslového vývoje", který je někdy nesprávně označován jako „aplikovaný výzkum“? Víte, na co jsou tyto prostředky vynakládány? A víte, že i když se všude s ohledem na krizi šetří, tak tyto prostředky mají i nadále růst? Držte si klobouky, jedeme s kopce!

Martin Jahn je vniman jako jeden ze strujcu soucasne krize financovani vedy.Foto A. Kostlan.

Poznámka úvodem: článek je poměrně dlouhý, takže díky všem, kteří dočtou až do konce.  Cílem bylo předat informace těm, které problematika zajímá.

Krize financování vědy v ČR, kterou zavinila současná odstupující Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), donutila vědecké pracovníky, aby zasedli k počítačům a nahlédli do systému, kterým stát sype  veřejné finance do soukromých firem. A nestačili se divit. Protože přišli na skutečně pozoruhodné věci, zprostředkovávám jejich výsledky prostřednictvím svého blogu.

1.

Naprosto skvělý text publikoval na svém blogu proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci prof. Tomáš Opatrný. Ten se v úvodu zaměřil na problematiku měření výsledků vědy a výzkumu. Podle metodiky hodnocení výsledků výzkumu, kterou navrhla RVVI, se totiž srovnávají výsledky výzkumu základního (tedy vědecké publikace) a aplikovaného, resp. průmyslového vývoje. Paleontolog zkoumající kostry dinosaurů je tedy hodnocen v rámci stejné metodiky, jako majitel továrny inovující vlastní parovod.
Prof. Opatrný píše: Nejméně problematické je podle mého názoru hodnocení většiny výsledků základního výzkumu. Kdo vybádá něco kloudného, opublikuje to v renomovaném mezinárodním časopise. Čím lepší, významnější, či převratnější výsledek, tím prestižnější časopis je ochotný článek přijmout. Je-li to šunt, v dobrém časopise vám to nevezmou. Měření kvality časopisu je sice diskutabilní záležitost, zatím ale nemáme nic lepšího než takzvaný Impact Factor (IF) – zhruba řečeno průměrný počet, kolikrát je článek v daném časopise v následujících dvou letech ocitován v dalších publikacích. Boduje-li se základní výzkum podle IF, jak přistoupit k výsledkům aplikovaného výzkumu? Metodika RVVI na to má paušál: za "prototyp a funkční vzorek" máte 40 bodů, za domácí patent taktéž; pokud patent licencujete, máte ale 200 bodů. Za patent v USA, Japonsku či u EPO je 500 bodů, ať licenci prodáte, nebo ne. Za 40 bodů pak jsou též různé "metodiky", "software" a další aplikované výsledky. Pro srovnání – za článek v průměrném mezinárodním časopise dostanete 20 bodů. V čem je problém? Zatímco článek do časopisu nedostanete dřív, než projde rukama recenzentů (máte-li tam něco špatně, nebo melete-li prázdnou slámu, otlučou vám to o hlavu) a jeho existenci si můžete raz dva ověřit, s aplikovanými výsledky je to horší. Pro ilustraci můžeme využít Informační systém výzkumu, kam se ukládají data o výsledcích výzkumu financovaného z veřejných prostředků. Právě ten má sloužit veřejnosti, aby se dozvěděla, co s jejími penězi výzkumníci (a "výzkumníci") dělají.

Tady se prof. Opatrný dopátral opravdu neuvěřitelných věcí. Překládám čtenářům tři příklady, jak je prezentoval na svém blogu:
A) Peníze pro psychotroniky
V letech 2004 až 2007 Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) financovalo částkou 29 milionů Kč projekt FI–IM/015 nazvaný "Pasivní detekce a lokalizace člověka za překážkou". Projekt řešilo jedno eseróčko, které vykázalo celkem tři výsledky – jeden článek ve sborníku (bodová hodnota sborníkových článků je zanedbatelná) a dva "tučné" výsledky druhu P, tedy "Patent nebo jiný výsledek chráněný podle zvláštních právních předpisů". Nahlédneme-li do databáze Úřadu průmyslového vlastnictví, zjistíme, že jde o užitné vzory 17504 a 17505, každý s názvem "Zařízení pro usnadnění detekce osob za překážkou". Oba dokumenty jsou téměř totožné – popisují plastovou trubici, ke které přimontujete fonendoskop, s jehož pomocí senzibil detekuje "různé formy záření" emitovaného například zavalenými nebo skrývajícími se osobami. Zatímco ve článku v odborném časopise musíte citovat zdroje, odkud nějakou informaci máte, nebo svá tvrzení prokázat experimentem, v obou užitných vzorech stačí napsat, že "...je známo, že živé organismy vydávají různé druhy záření. ... Jedná se v podstatě o obdobný typ záření jaký vyvolává podélné stojaté vlnění vody, které se využívá při vyhledávání zdrojů vody pomocí virgule." Od konzultace kartářky se tedy stačí odlišit uvedením "odborných" termínů jako "podélné stojaté vlnění" a máte vyhráno. Že to doopravdy funguje, prokazovat nemusíte. Mimochodem – pokud by byl nějaký senzibil ochoten prokázat podobnou schopnost, stojící mimo známé fyzikální principy (a toto "podélné stojaté vlnění vody" je z fyzikálního hlediska nesmysl), je pro něj nachystán milion amerických dolarů od nadace Jamese Randiho. Ten má tuto částku již po řadu let nachystanou pro různé jasnovidce, senzibily, psychotroniky – jen pokud na základě jasného testování předvedou, že to skutečně dokáží. Kupodivu, zatím to nikdo nesvedl. Pumpovat peníze daňových poplatníků přes financování aplikovaného výzkumu je ale zřejmě jednodušší. Dotyčnému eseróčku jsem před pár měsíci poslal e-mail s dotazem na jejich zařízení, dosud mi neodepsali.
B) Drůbež elektrárnou omráčená
V informačním systému výzkumu jsem narazil i na zajímavě znějící projekt FI–IM/153 "Vývoj bezstresového omračování drůbeže". Financovalo jej v letech 2004–2005 též MPO, částkou 1,3 mil. Kč, příjemcem byla jedna akciová společnost. Byl jsem zvědavý na výsledky tohoto projektu, hodnoceného jako "uspěl podle zadání, tj. byly splněny cíle a jeho předpokládané výsledky uvedené ve smlouvě". Jediným vykázaným výsledkem tohoto projektu je výsledek druhu T – "Prototyp, poloprovoz, ověřená technologie" nazvaný "Malá větrná elektrárna". Elektrárna ale nebyla financována jenom z tohoto projektu, jak se ukazuje, je zároveň výsledkem jiného projektu FD–K3/042 "Vývoj malé větrné elektrárny o výkonu do 20 kW", jehož příjemcem byla stejná akciovka a MPO na něj dalo necelých dalších 1,5 mil. Kč. Také tento projekt „uspěl podle zadání“, navíc má kromě zmíněného výsledku na svém vrubu ještě další „technologii“, tentokrát nazvanou Vývoj malé větrné elektrárny o výkonu do 20 kW. V podrobnějším popisu výsledku si autoři libují: "Prototyp umístěn v areálu závodu. Výkon 20 kW, nízká hlučnost, velmi dobrá návratnost." Zdá se, že všichni mohou být spokojeni. Soukromá firma si z veřejných peněz na výzkum postavila na dvorku větrník, který má (světe div se) velmi dobrou návratnost. Měřeno poslední metodikou, jsou to výsledky za 80 bodů. Odhadovaná hodnota bodu (podílem celkového množství peněz ze státního rozpočtu a množství všech vygenerovaných bodů ve státě) je nyní asi 40 tis. Kč. Celkem tedy kafemlejnkovým účetnictvím oba projekty vygenerovaly výsledky za 3,2 mil. Kč – MPO tedy může být spokojené – jeho projekty se ukázaly být nadprůměrně efektivní. Na stránkách dotyčné firmy jsem našel nabídku různých pásových dopravníků, svařovaných konstrukcí atd., ale žádnou elektrárnu. Napsal jsem jim mail s dotazem, jak se věci mají s vyvíjenou elektrárnou, že jsem ji nenašel v nabídce. Odpověděli – "výroba větrné elektrárny byla pozastavena, proto ji nenaleznete na našich stránkách..."
C) K jádru věci a jeho alternativám
Co se vlastně z veřejně dostupných zdrojů dozvíme po letech řešení bohatě dotovaných projektů o jeho výsledcích? Za zmínku stojí například projekt FB-C2/50 "Kritéria pro rozhodování o výběru alternativního jaderně energetického zdroje." Akciová společnost na něj od MPO dostala v letech 1999–2003 celkem 82 milionů korun. Má vykázáno celkem 7 výsledků – většinou jakési nedohledatelné příspěvky ve sborníku, jeden článek v Teplu, technice, teplárenství a jeden ve Školské fyzice a jedna výzkumná zpráva – prý na 112 stranách. Protože mne zajímalo, jaká jsou ona "kritéria pro rozhodování o výběru jaderně energetického zdroje jako alternativy k fosilním nebo obnovitelným zdrojům", poprosil jsem mailem autora zprávy, ředitele jedné z divizí této akciové společnosti, o zaslání výzkumné zprávy. Po marném čekání jsem oslovil MPO s žádostí na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. MPO reagovalo promptně, během dvou dnů jsem měl zprávu zaslanou mailem. Ta měla ovšem jen 43 stran. Místo toho, abych se dozvěděl, jaké byly výsledky bádání (jaká jsou ta kritéria), dozvěděl jsem se jen, co se dělalo ("práce zaměřené na fenomenologii komplexních procesů se zvláštním zřetelem na možnosti realizace preventivních a zmírňujících opatření pro zvládnutí těžkých havárií a tím i minimalizaci dopadů na životní prostředí" atd. atd.). Místo konkrétních výsledků odkazy na další a další výzkumné zprávy, zřejmě archivované v šuplíkách té akciovky. "Nespletli jste se, není ta výsledná výzkumná zpráva z daného projektu nějaký jiný dokument?", zeptal jsem se ještě ministerstva. Odpověděli, že k danému projektu disponují pouze zprávou, kterou mi zaslali. Co si o tom myslet? Osobně se pokládám za zastánce jaderné energetiky. Elektřinu tu z jádra ale dělá soukromá firma, která ji umí s dobrým ziskem prodat. Další soukromé firmy jí pak k tomu všelico dodají – třeba i nějaké výzkumné výsledky. Proč jim ale na to musí poměrně tučnou částkou přispívat stát, když pak ani nedisponuje skutečnými výsledky tohoto výzkumu? Mimochodem – i tento projekt byl vyhodnocen jako "uspěl podle zadání".
Další informace a hodnocení situace prof. Tomášem Opatrným naleznete na jeho blogu.

2.

Dalším kritikem financování průmyslového vývoje je fyzik prof. Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu AV ČR, který již v srpnu 2009 v komentáři Hospodářských novin uvedl lakonicky: My všichni dotujeme Mittal. Volně cituji podle textu v komentáři: Pokud by někoho zajímalo, koho také MPO z veřejných prostředků podporuje, doporučuji navštívit jeho webovou stránku, kde je seznam podporovaných projektů ve výzkumu a vývoji ve veřejné soutěži "TIP". Hned na začátku najdeme ArcelorMittal Ostrava, a. s., jež vlastní část ostravských hutí a jejímž většinovým vlastníkem je ArcelorMittal Holdings AG, největší ocelář na světě. Tato firma získávala prostředky z rozpočtu na vědu a výzkum již v minulosti. Podle výroční zprávy vykázala loni při celkovém obratu 40 miliard Kč před zdaněním zisk skoro 8 miliard a na své inovační aktivity přitom vydala směšných 31 milionů Kč, tj. 0,08 % obratu a 0,4 % zisku. A z toho ještě třetinu, tedy 10 milionů, dostala od ministerstva! Místo, aby do inovací firma investovala sama, nechává si jejich část platit od státu. To je, jako kdyby Bill Gates chtěl po americké vládě, aby mu přispívala na vývoj jeho Oken. Billa Gatese by to nenapadlo, ale u nás to je zjevně normální. To, co v zavedených demokraciích dělají podniky za své vlastní peníze, u nás platí z části stát z veřejných prostředků. A ty pak chybí jinde.

Jiří Chýla se pak problematice věnoval i na svém blogu, a to v souvislosti s výborným článkem uveřejněným v Lidových novinách (LN) 16. ledna, příznačně nazvaném Černé díry české vědy.

V článku LN je jako první příklad rozebírán jeden z projektů programu TIP MPO, jenž nese jméno "Výzkum, vývoj a stavba prototypu speciálního mechanického převodového ústrojí s obousměrnou plynulou regulací otáček – převodovka SPIDER". Autorka ve svém článku cituje slova konstruktéra tohoto zařízení, Jiřího Pavelky z firmy Dvořák – svahové sekačky, s.r.o.: "Má jednoznačně širší záběr při sečení, lépe se s ní manévruje, poslouží také jako univerzální nosič nářadí a člověk na ní může sedět". Na trh má tato sekačka, na jejíž vývoj je ze státního rozpočtu během let 2009 až 2012 určeno celkem 2,5 miliónu Kč, podle Jiřího Pavelky přijít již koncem letošního nebo začátkem příštího roku. Vývoj svahové sekačky se tedy zřejmě podařilo urychlit. "Stroj jsme zdokonalili tak, abychom zničili konkurenci," sdělil redaktorce nadšeně konstruktér Pavelka.

Jak tuto situaci hodnotí Jiří Chýla: Radost konstruktéra Pavelky z toho, že jeho firma dostane od státu na zničení konkurence polovinu ceny oné zázračné sekačky, chápu – kdo by pomoc zlikvidovat nepříjemnou konkurenci neuvítal. Pro co ovšem pochopení nemám, jsou slova náměstka ministra průmyslu a obchodu Erika Geusse, jehož resort v roce 2010 rozdělí z peněz určených na výzkum a vývoj pěkných 3,8 miliard. Ten na otázku paní redaktorky, zda má stát podporovat z peněz na vědu vylepšování sekaček reagoval slovy "To je trochu filozofická otázka. Soutěže jsou ale prostě nastavené tak, aby se vybírala inovativní řešení, která něco přinesou. Když firma vymyslí součástku a díky tomu se – jako v tomto případě – její výrobky vyvážejí, je to úžasné." Je to možná úžasné, ale v případě svahové sekačky a mnoha dalších projektů podporovaných MPO, to je v rozporu s pravidly, jimiž se podpora výzkumu a vývoje z veřejných prostředků má řídit, v Evropské unii i u nás doma.

Další informace a hodnocení situace prof. Jiřím Chýlou naleznete na jeho blogu.

CO ŘÍCI ZÁVĚREM?

V minulém roce byla vedena intenzivní kampaň proti Akademii věd. Zástupci průmyslu z Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy a s nimi i někteří politici, mimo jiné Mirek Topolánek, se netajili tím, že Akademii je třeba zrušit a uvolněné finanční prostředky převést jinam. V RVVI, kde měla průmyslová lobby mnoho zástupců, byla silově prohlasována koncepce, podle které se významná část finančních prostředků určených pro Akademii přelila na MPO. Tomuto procesu tleskali mnozí, mezi nimi i prezident Klaus, který lhal, když tvrdil, že "je krize a šetřit se musí všude." O žádné šetření  ve skutečnosti nejde. Jde jen o rozhodnutí, že veřejné finance budou sloužit v rámci programů MPO, u kterých není kvalitní kontrola výstupů a jejich hodnocení je zdeformované absurdní metodikou, což představuje mnoho příležitostí pro zloděje a podvodníky – řada z nich je nepochybně napojena na ty, kteří tento tunel vymysleli a zlegalizovali.

V současné době je vedena diskuse o metodice hodnocení výstupů z vědy a průmyslového vývoje. Poctiví badatelé mají "soutěžit" s podvodníky popsanými výše o finanční prostředky, přičemž systém je nastaven tak, aby vyhovoval "průmyslovému vývoji" a příliš neškodil vysokým školám – ty nejsou, na rozdíl od Akademie věd, natolik ohroženy, protože mají financování zajištěno z více zdrojů (je zde evidentní snaha postavit  Akademii a vysoké školy proti sobě).

"Pravicoví" politici chtějí zatočit s Akademií po bolševicku: tak jako likvidace nepohodlných občanů v táborech nucených prací se technicky realizovala postupným vyhladověním – neplníš normu na 100%, bude ti snížena denní dávka potravin, dokud se nezlepšíš. Těžko se mohu zlepšit, jsem-li oslaben. Výsledek: ukrojíme ti další díl z již tak snížené denní dávky, proběhne ještě několik takových kol, až se denní dávka limitně přiblíží nule. Cíle bylo dosaženo: Akademie může být zrušena a její majetek rozkraden – jsme v Česku, tak proboha nevěřte tomu, že by něco takového proběhlo korektně. Je tu plán na další tunel a na Akademii došlo proto, že ostatních zdrojů ubývá. Tento proces probíhá doslova před našima očima – zastavme jej, dokud je čas!

Poděkování: děkuji prof. Tomáši Opatrnému za laskavé svolení použít jeho texty.

Prof. Tomáš Opatrný i prof. Jiří Chýla jsou kandidáty navrženými Radou vysokých škol (T.O.) a Akademií věd ČR (J.Ch.) do nové RVVI. Na rozdíl od řady svých kolegů a všech zástupců průmyslu veřejně prezentovali svou koncepci směřování rozvoje a financování vědy.

Související články

Jaké svinstvo skrývá průmyslová lobby?

Premiér vzkazuje vědcům: držte hubu a krok!

Lživá kampaň proti Akademii věd

Proč vědci nebudou podporovat odboráře

Václav Klaus nemluví pravdu o Akademii věd