Zrození kikinologie

Smyslem tohoto textu je seznámit čtenáře s mladým vědním oborem, který doposud nepronikl do povědomí veřejnosti. Tato nová vědní disciplína se jmenuje kikinologie.

Kikinologie (kikinos – v pravičáckém žargonu narcis nebo přeneseně též jednička mezi jedničkami; logos – slovo) je interdisciplinární obor, který využívá různé metody empirického výzkumu a kritické analýzy, a to s cílem předložit ucelený popis chování Velké Kikiny; pro zvládnutí tohoto náročného oboru jsou třeba základní znalosti prakticky všech přírodovědných a společenskovědních oborů a hluboké znalosti z oboru psychiatrie. Kikinologie si klade za cíl vysvětlit a pochopit myšlení, činy a výroky Velké Kikiny a zasadit tyto patologické jevy do kontextu doby. Nejdynamičtějšího rozvoje dosáhla kikinologie až ve druhé polovině první dekády 21. století; toto období je právem označováno za zlatý věk kikinologie. Kikinologie v širším slova smyslu však zahrnuje nejen zkoumání Velké Kikiny, ale i podřadnějších entit z jejího nejbližšího okolí.

Kikinologické kauzy jsou podrobně rozebírány v odborné literatuře, která je publikována obvykle na internetu na tematicky zaměřených stránkách – mohu doporučit především naučný cyklus "Jak poznáte, že jste Velká Kikina".

Co se často plete

Kikinologie nesmí být zaměňována s kynologií. Kynologie se jako obor zabývá výhradně psy. I když ohledně zoologického zařazení Velké Kikiny panují stále nejasnosti, za druh z okruhu psovitých šelem ji nepovažují ani ti nejextravagantnější badatelé. Kritičtí kikinofilové i kikinofobové (viz níže) ji považují za příslušníka čeledi hominidů (Hominidae). Ultrafanatičtí kikinofilové (viz níže) však toto odmítají a poukazují na to, že "Kikina z opice nepochází". Podle jejich ideologie je podstata Kikiny božská – tedy termodynamicky nedefinovatelná a nelze ji zkoumat či o ní  pochybovat. Tento přístup už kritizovali mnozí představitelé vědecké obce, např. sdružení Sysifos, nicméně na druhou stranu je třeba uvést, že řada kikinofobů považuje Kikinu za živočicha z okruhu růžových sudokopytníků, pro což také doposud nebyly předloženy hmatatelné anatomické a fyziologické důkazy.

Poznámka: pochopitelně by pomohla analýza DNA, nicméně Kikina odmítla poskytnout vzorek a ani na sedadlech v hradním speciálu nebyly zjištěny žádné podezřelé fleky vhodné k analýze. Nejmenovaný kolega z Ústavu molekulární genetiky se pokusil analyzovat alespoň směsný vzorek stolice z hradní senkruvny, analýza však ukázala převažující zastoupení DNA hovězího dobytka, což svědčí buď o velké oblíbenosti tatarských bifteků v hradním bufetu, anebo o neobvyklé koncentraci volů.

Strážci kikiní podstaty

Jsou v širším smyslu též předměty studia kikinologie, jakkoli se pro ně vžilo označení "podřadné entity". Tato část kikinologických studií je poněkud opomíjena, proto bych ji v tomto příspěvku chtěl věnovat zvýšenou pozornost.

Strážci kikiní podstaty jsou nejvýše postavené podržtašky, které se v průběhu let vypracovaly k nejvyšší poctě, kterou je funkce placená z veřejných rozpočtů spočívající v obhajobě kikiních principů a obraně Velké Kikiny před všemi, kteří se pokusí jakkoli zpochybnit její svrchovanost a neomylnost. Všichni tito strážci se rekrutují z řad ultrafanatických kikinofilů (viz níže), přičemž zásadní roli v současnosti sehrávají L.J. a P.H.

L.J.: neúnavný fanatický vykladač kikiních postojů, občas si dovolí pronést údajně "vlastní názor"; většina badatelů však upozorňuje, že něco takového není vůbec možné.

Jeho současné působení není pro jeho nejbližší okolí žádným překvapením. Již jako malé pachole vystoupil z ilegálního skautského oddílu pojmenovaném po legendárním časopise Vpřed. "Nikdy do mého vstupu do oddílu jsem nezažil nic tak levičáckého", uvedl L.J. v připravovaných, již druhých, pamětech (vyjdou příští rok pod názvem "Vyznamenaný"). "Už ten název Vpřed je strašný – naznačuje, že kdo jde pořád vpřed, musí být nutně ve středu – a tam číhá smrt". Založil proto vlastní oddíl pojmenovaný Doprava! a později přijal i indiánské jméno Mastné pero. "Na to se docela zapomnělo, protože mi ho Velká Kikina nedovolila nosit ve vlasech – ale směl jsem si nechat svůj mastný culík," dodal vítězoslavně L.J., který v poslední době u veřejnosti bodoval na webových stránkách iDNES.cz alespoň se svým "zamaštěným ptákem".

Málo se ví o tom, že L.J. je také hudebník a zpěvák. "Už jako puberťák jsem složil píseň o kapce potu stékající mezi rašícím ochlupením v podpaží mého spolužáka – a od té doby jsem věděl, že se stanu tím nejpravicovějším rockerem na světě..."

P.H. (čti PéHá, nikoliv PeHe): hradní šašek, všeobecně známý pod přezdívkou Žito. Vedou se debaty, zda má z pozice své fukce svéprávnost a občanská práva. Do jaké míry je to složité a kontroverzní téma dokumentuje to, že při dotazu na tento problém bývalý ministr pro lidská práva Kocáb před novináři utekl a Roman Joch zaraženě řekl, že uvažovat nad tím ho nikdy nenapadlo a přísahal při svatém Semínu, že tuto otázku osobně zkonzultuje s Vatikánem.

Co na to lidi?

Ve vztahu k Velké Kikině se veřejnost dělí přibližně do těchto skupin, ve kterých však existují četné přechody:

Ultrafanatičtí kikinofilové – strážci kikiní podstaty a hrstka věrných. Demagogové, se kterými není možné diskutovat: Velká Kikina je božská, dokonalá a neomylná, je Jediným Svatým Vůdcem. Zpochybnění Velké Kikiny je největším zločinem, kterého se v očích ultrafanatického kikinofila můžete dopustit.

Kikinofilové – velice široká skupina lidí, obvykle s náchylností uchylovat se pod křídla primitivních sekt. Pro kikinofily je společné přesvědčení, že Jediné reflektování reality se odvíjí od Velké Kikiny – když hovoří kikinofil, vždy říká "souhlasím s Velkou Kikinou" nebo „mám stejný názor, jako Velká Kikina“. Kikinofila vůbec nenapadne, aby řekl "Velká Kikina má stejný názor, jako já". Kikinofil vidí jen to, co chce vidět, kritické myšlení a sebereflexe je mu cizí. Smysl pro humor je kikinofily obvykle vnímán jako levičácký přežitek.

Kritičtí kikinofilové – tato skupina se v poslední době rozrůstá. Jde o přechod ke kritickým kikinofobům, obvykle o jedince, které z pomatení smyslů vyvedla k racionalitě studená (neoteplená) hradní sprcha.

Kritičtí kikinofobové – racionální jádro lidské civilizace, které si uvědomuje kikiní škodlivost, ale zároveň připouští, že i "falešný profesůrek může tu a tam sehrát pozitivní roli". Kritický kikinofob může prohlásit, že "Kikina si o něčem myslí totéž, co on" (srovnej s kikinofily).

Tvrdí kikinofobové – pesimisté, kteří už od Ruska nic dobrého nečekají.

Kikinobijci – nevědecký termín vypuštěný do médií strážci kikiní podstaty. Ze strany ultrafanatických kikinofilů jsou takto označováni všichni, kdo se odváží veřejně zapochybovat či dokonce vystoupit proti Velké Kikině.

Závěrem tohoto příspěvku si dovoluji odhalit připravovanou kikiní publikaci, kterou média zatím neobjevila – měla by vyjít začátkem příštího roku:

Jan Borovička (*1979) je přední český kikinolog, zakladatel a úřadující ředitel Centra pro kikinologii a politiku (CEKP). Je autorem několika vědeckých statí z oboru kikinologie a habilitační práce "Kikinologická patologie" (obhájena 2010).

Doporučuji:

Manuál (aneb návod na to, jak získat pochvalu nejen od Jakla s Jochem)

Václav Klaus už po šestačtyřicáté zdolal Sněžku