Sázka s Renatou Francovou aneb popis jednoho zápasu

Život je někdy jako koláž. Taky vás někdy nebaví vymýšlet něco nového? Jo, čas od času vytahuju z hlavy věty, které tam uvízly z dob, kdy jsem měl ještě čas číst něco jiného než Chemosphere a Fungal Biology.

Je skvělý pozorovat, kdo se chytne a na nějaký známější výrok nebo jiný náznak, jako dvě tři slova, patřičně zareaguje – třeba na něco z Terryho Pratchetta. Pochopitelně to musíte brát s nadhledem; je to jako s rybama, protože někdy nadhazujete to či ono a nechytne se nikdo – člověk by mohl brzy získat dojem, že se stýká se samými ignoranty, což nemusí být docela pravda... i když... klasickým příkladem takové situace je citování Švejka na recepci s Evou Pallotto – ať vás to proboha ani nenapadne!

No prostě je fajn sem tam nadhodit nějaká opravdu notoricky známá slova jako třeba... teď mě teda nic nenapadá, ale prostě cokoliv, třeba něco z Cimrmanů. Jako já posledně: stalo se to přesně někdy večer ve čtvrtek 16. prosince na srazu sociálních outsiderů z blogu iDNES. U baru jsem nadhodil pojem "metoda přítlačné tabulové kontury". To je dost speciální věc, kterou vyvinul dr. Hedvábný a jejíž popis je zmíněn v rámci vědeckého semináře k Cimrmanově hře Vizionář (Posel z Liptákova). Netuším, v jakém kontextu jsem to nadhodil, ale dost možná, že na baru bylo pár objektů ideálně připravených k obtažení.

Rozhodně nešlo o něco, na co bych očekával nějaký ohlas, ale překvapivě se toho chytla přítomná celebrita Renata F. a naše následná vzájemná diskuse nad cimrmanologickou tématikou se v průběhu několikadenního zuřivého esemeskování vyhrotila v uzavření sázky. Její podstatou bylo prokázat znalosti cimrmanologie během šesti kol otázek zaslaných na telefon. Časový limit na odpověď byl 20 minut a dodatečné studium literatury, internetu, poslech záznamů a konzultace s přáteli na telefonu nebyly dovoleny.

Prohravší břídil měl za trest napsat veršovanou oslavnou ódu na vítěze a zveřejnit ji na svém blogu – vzhledem k tomu, že čtete tento text, tak nejspíš tušíte, jak to dopadlo. Před uvedením svého vynuceného literárního skvostu si dovolím laskavému čtenáři podrobně popsat průběh soutěže a opatřit jej několika objektivními komentáři: a především upozorňuji, že zvítězit jsem měl podle všech předpokladů já!

1. KOLO [1:1]

HB – otázka: Jak se jmenoval kamarád Přemysla Hájka, slavný český horolezec, a čím se proslavil?

RF – odpověď: Sedmkrát pokořil Milešovku! Sváťa Pulec zvaný Bivak.

RF – otázka: Kolik milionů má nastřádat bard, aby přišel a zúčtoval s uhlobaronem?

HB – odpověď: Piš barde, střádej a až budeš mít 20 milionů, přijde den, zúčtujem spolu.

2. KOLO [2:1]

HB – otázka: Cimrmanovi občas nadávali kachna nebo potápka, proč?

RF – odpověď: Měl na nohách srostlé prsty, ne všechny samozřejmě, ale mezi palcem a malíkem měl takovou blánu.

RF – otázka: Kdo platil v Louveru za největšího pijana po Cimrmanovi a které literární dílo se o tom zmiňuje.

HB – odpověď: No, to jsem fakt nevěděl...

Pozn. autora: Tady je ovšem třeba poznamenat, že dotaz se týká semináře ke hře České nebe, kterou HB slyšel zatím jen několikrát a vždy před spaním. Protože se dotaz týká samotného úvodu semináře, nemůže si jej HB pamatovat, protože v tu dobu bývá v koupelně a hluboko v ústech zápasí s mezizubním kartáčkem (obvykle mezi sedmičkou a osmičkou vlevo dole). Navíc se dotaz týká osoby Franze Kafky, kterého HB přímo... nemá rád (evidentně mu to však nezabraňuje využívat názvy jeho knih).

3. KOLO [2:2]

RF – otázka: Odkud byl porodní dědek a jaké číslo napíše na záda novorozeněti paní Vránové.

HB – odpověď: Manětín a 13.

HB – otázka: Kdo a s kým (s čím) chodil za Cimrmana lobovat do Bílého domu, aby americká vláda podpořila jeho projekt na Panamský průplav?

RF – odpověď: konečně NEVÍ!

Pozn. autora: To je teda ostuda nevědět, že to byl cukrář Kulikowski s indiány (případně s Indiány)!

Pozn. autora k pozn. autora: časté změny pravidel českého pravopisu nadělaly dokonce i odborné literatuře takový guláš, že dnes už není možné s jistotou říct, zda Kulikowski loboval s oblíbenými cukrovinkami anebo s rudými gentlemany.

4. KOLO [3:3]

HB – otázka: Je všeobecně známo, že některé národy si ruku nepodávají. Které to jsou?

RF – odpověď: Třeba Japonci, Eskymáci nebo Křováci.

RF – otázka: Jaká byla Cimrmanova charakterová vada (2 slova), která se projevila např. při frankování důležitých obálek?

HB – odpověď: Byl to drobný škudlil.

5. KOLO [3:3]

HB – otázka: Jak se měl jmenovat typ kapesních svítilen TÁÁÁÁÁKHLE velikých?

RF – odpověď: zase konečně permanentně NEVÍ!

RF – otázka: Jak se jmenoval vechtr, jehož Cimrman přivázal za zub k závoře a jaký zub to byl včetně lokalizace v ústech?

HB – odpověď: no, to jsem teda nevěděl...

Pozn. autora: Z otázky je patrné, že pochází ze hry Švestka. HB je na Švestku expert (přestože od jistých událostí na mlýně v Choceradech nemůže např. slivovici ani vidět). Co tedy mohlo způsobit tuto trestuhodnou neznalost? Problém je v tom, že audio nahrávky ze semináře jsou dvě – a v jedné z nich není seminář kompletní. To by měl na Žižkově někdo schytat!

6. KOLO [4:3]

HB – otázka: V jakém časopise zveřejnil Cimrman svou studii Sbírejte pohádky?

RF – odpověď: Doutnák, anarchistický plátek.

RF – otázka: Jak se jmenovala Cimrmanova posluhovačka, která měla syna na vojně?

HB – odpověď: No, ne a ne si vzpomenout...

Pozn. autora: Ještě uvádím, že v rámci posledního kola na Štědrý den se každý pokusil položit „něžný vánoční dotaz“. Do jaké míry se to soutěžícím povedlo, nechávám na čtenářích. Aniž bych chtěl kohokoli ovlivňovat, podotýkám, že zatímco HB využil vánoční pohádkové téma, dotaz RF směřuje k situaci, kdy byla Cimrmanova oblíbená slepice Zora zasažena kovovým šroubem z praku přímo do obličeje...

No, takže to nebudeme rozpatlávat, zavádějící, leč konečné skóre je 4:3. Ano, je to těsné, ano, je to jen náhoda, ale přesto už o tom nechci nikdy mluvit! A protože jsem měl na Renatu schovanou jednu asi  dost těžkou otázku, kterou si teď můžu leda strčit za klobouk, tak je tady pro vás: V průběhu hry Akt zazní názvy tří chemických prvků. Které to jsou? : )

--------------------------------------------------------

RF 2011

v polici na zdi bysta stojí

Cimrman navždy, a ne že ne

s tou osud můj se těsně pojí

naše rysy jsou strhané

snad je to tmavou barvou vína

že bysta ztrácí rub i líc

a místo ní se jeví jiná

tak náhle v čase plískanic

když směje se, tak jiskří to v ní

a já podléhám kouzlu sázky

prý blbá, trapná, nesportovní?!

– vždyť odpovídá na otázky!

na dlani zaschlou šmouhu krve

dávám jí duši, ne-li víc

bolí to ještě víc než prve

a bysta praví – víckrát nic

nelze již déle skrývat city

v ulicích světa zavolám

ač stár již, měním priority

„Renata!“ – dlouho nic – pak Cimrman

--------------------------------------------------------

No já myslím, že ta báseň stojí aspoň za kratičký rozbor. Jde vlastně o syrové psychologické drama, ve kterém autor doznává odklon od svého idolu Cimrmana a zaprodává se jakési tajemné Renatě, kterou náhodou potkal v hospodě. Je to vlastně úplná pitomost, ale jak se to podá ve verších, docela jinak to vyzní. Cimrmanologovi s jasným úsudkem a střízlivým nadhledem však tato situace musí připadat směšná – a je jenom smutným dokladem toho, kam až člověka může dohnat ženská.

Ale jsou tady i pozitiva. Autor, ač vzděláním přírodovědec, evidentně naráží na Poeovu báseň Krkavec a projevuje tak hlubokou znalost americké literatury. Je skutečně pozoruhodné, jak málo lidí ví o tom, že Poe nazval svou báseň THE RAVEN, což v překladu znamená KRKAVEC a nikoli HAVRAN. Tato chyba, která se do české literatury dostala již s překladem Šembery roku 1869, byla následně slepě opsána Vrchlickým (1890), Nezvalem (1927) i Najserem (1999)*. Jediný, kdo název Poeův název do češtiny přeložil správně, byl Jára Cimrman – z celého rukopisu se však naneštěstí dochovala jen titulní strana básně se skicou černého ptáka** a překladem názvu.

* Pokud vám Najserův překlad nic neříká, není se čemu divit. Jeho autor, v současnosti inženýrský geolog, jej vydal v roce 1999 ještě jako student gymnázia Opatov v nákladu 45 číslovaných výtisků na losinském papíru. Autor článku je hrdý na to, že právě svazek číslo 45 je součástí jeho knihovny – a to velmi cennou, ovšem až za přibližně dvěma stovkami mykologických atlasů a rovněž číslovaným zvláštním vydáním básní Allena Ginsberga získaným v jednom pražském antikvariátu.

** Ne všichni badatelé však tuto interpretaci nalezené titulní strany Krkavce uznávají. Např. rakouský profesor Erich Fiedler tvrdí, že mu skica nepřipomíná ptáka – krkavce, ale lidský obličej v jakési dramatické grimase.