Když je zima slaná

Kolony aut krok, sun, krok, bo silničáři tak jak každý rok, jsou překvapeni velice, že sníh zasypal jim silnice... zpívá Jarek Nohavica. No ale když už silničáři vyjedou, to se teprve začnou dít věci!

Boj se sněhem se už dávno nevede jen radlicí a lopatou – zapojeny jsou i chemické prostředky, po jejichž aplikaci se zasněžené vozovky pokryjí protivnou stříkavou břečkou, kterou vás s rozkoší ohodí každé druhé auto, a po zaschnutí na oblečení pak kromě špíny zůstane i bílá mapa. No jasně, silnice a chodníky se solí...

Čistý led taje při teplotě 0°C, ale solným posypem dochází k jeho tání i při teplotách pod nulou, což je jednoduchý fyzikálně-chemický proces, který znáte ze školy, pokud jste zrovna nechyběli. Podívejte se na tento diagram, který znázorňuje zastoupení jednotlivých fází roztoku soli ve vodě v závislosti na teplotě a koncentraci roztoku.

Jak vidíte, voda obsahující přibližně 23% kuchyňské soli (chloridu sodného, NaCl) je v tekutém stavu ještě při -21°C. K posypu se nejčastěji využívá právě chlorid sodný, i když jen v takovém množství, aby proces fungoval asi do -6°C. Účinnost by šlo pochopitelně zvyšovat, ovšem za cenu vyšších nákladů. Ale i tak na našich silnících přes zimu rozprášíme desítky tisíc tun soli; za běžnou zimní sezónu se na našich dálnicích použije asi kilogram na čtvereční metr!

Chemický boj proti mrazu vymyslela už dávno před námi sama příroda. Proč myslíte, že brambory, které necháte přemrznout, mají sladkou chuť? Hlízy na chlad reagují produkcí cukru, a snižují tak teplotu tuhnutí roztoku uvnitř buněk, čímž brání tvorbě ledových krystalů, které by potrhaly buněčné stěny. A skutečně, takový cukrový posyp by na silnici v principu fungoval stejně, jako ten solný – a náš cukrovarnický průmysl by jistě zajásal – jenže tahle sranda by nás vyšla draho, nemluvě o tom, jak by se na jaře k takovým sladce ulepeným silnicím slétaly vosy.

Alternativy k solení opravdu existují, např. chlorid vápenatý by fungoval i při podstatně nižších teplotách než obyčejná sůl, využít se dá i močovina aj. Plošné nasazení alternativních směsí však v praxi limituje vysoká pořizovací cena a některé dílčí nevýhody (chlorid vápenatý např. poškozuje betonové konstrukce, močovina eutrofizuje prostředí), a tak je jejich použití možné jen ve speciálních případech, např. na letištních plochách.

Bylo by naivní se domnívat, že sůl na silnicích neškodí. Motoristé vědí, že solný roztok je agresivním korozivem, který nedělá dobře podvozkům aut, a neblahý vliv má sůl i na naši obuv. Solení chodníků ve městech dokonce provokuje k demostracím a občanským protestům, protože sůl vadí psům, kterým rozežírá tlapky. Solení silnic ve volné krajině je citelnou zátěží pro životní prostředí – snižuje kvalitu podzemních vod a poškozuje lesní porosty u silnic – proto je v některých chráněných oblastech zakázáno. Nejvíce soli se do okolí vozovek dostává při jarním tání a např. u smrků, které jsou na sůl citlivé, pak dochází k zreznutí jehličí, které během léta opadá, a některé zasažené stromy dokonce odumírají.

No ale všechno zlé je něčemu dobré. Tak třeba slanomilná travina zblochanec oddálený se u nás dříve vyskytovala na přirozených slaniskách, v současnosti je však široce rozšířena na druhotných stanovištích podél cest, které se pravidelně solí.

Zblochanec oddálený (Puccinellia distans) na typickém stanovišti.

A platí to i pro houby.

Např. pečárka Bernardova (druh žampionu, Agaricus bernardii) byla pro vědu popsána z pobřeží západní Evropy v roce 1878, ale přes velký zájem o výzkum žampionů, který u nás vyvíjel např. mykolog Albert Pilát, u nás nebyla až do 80. let 20. století zaznamenána. No a dnes je to jeden z našich nejhojnějších žampionů, který roste jak v travnatých příkopech podél silnic, tak u chodníků v městských parcích. Je pozoruhodné, jak rychle dokázala tato houba zareagovat na změny půdního chemismu a nastěhovat se k nám. No ale možné je všechno – když to máte rádi slané...

Informační zdroje:

Borovička J. (2007): Poznámky ekologii pečárky Bernardovy – Agaricus bernardii Quél. Mykologický sborník  84 (1): 15-17.

Uhlířová H., Matucha M., Novotný R. (2007): Sůl nad zlato, ale ne v lesních porostech podél silnic. Vesmír 86 (4): 246-248.

Botanická fotogalerie

FYZMATIK píše

Martin Vavřínek: Používané posypové materiály a jejich vliv na životní prostředí

Původní nerozšířená verze článku vyšla jako sloupek (Vědecká lekce) v rubrice Orientace v Lidových novinách 4. února 2012.