Máme 4 týdny po rozhodnutí Václava Klause osvobodit soudce Berku, prasáka z Kataru, tuneláře a další spřízněné výtečníky. Média spekulují, co za spornou amnestií, přesněji řečeno za kontroverzním článkem II, vlastně stálo. Můj investigativní tým dnes může slavnostně oznámit, že je to vyřešeno. Po zhodnocení všech podkladů, které jsme měli k dispozici, a nad kterými jsem se radil v širokém okruhu jednoho člověka, je definitivně jasno.
Říkají mu strašný Láďa...Šárka Ševčíková
Klíčovým momentem pro pochopení Klausovy amnestie je pořad 20 minut Radiožurnálu z 16. února 2012. V něm novinář Martin Veselovský zpovídal hradního politruka (a později nesmírně neúspěšného kandidáta na prezidenta) Ladislava Jakla. Celý rozhovor je k dispozici jak v audiozáznamu, tak v kompletním přepisu.
Martin Veselovský v něm Láďu, který je demagog par excellence, pěkně podusil. Šlo o udělení milosti bývalé kvestorce Metropolitní univerzity v Praze Anně Benešové – ta byla odsouzena za podplácení, zpronevěru a porušování povinností při správě cizího majetku, nicméně se tak trochu zná s tou hradní Slovenou, takže náhodou dostala od prezidenta milost. Jakl se následně pokoušel "vysvětlit" slova Václava Klause o korupci a "tvrdých datech o ní", která prý nejsou k dispozici. A pak Martin Veselovský vyslovil osudnou větu:
Vy o tom mluvíte tak, jakoby by vůbec neexistovala abolice, jako kdyby prezident republiky nemohl vstoupit do celého procesu ještě předtím, než vůbec soud rozhodne, jestli ten daný člověk je vinen nebo ne.
A tady se Jaklovi rozsvítilo. Doma si vygoogloval, co to ta abolice vlastně je, a dostal nápad, jak to všem těm nenáviděným novinářům a proradné Marvanové pořádně nandat. Tvrdá data o korupci nikdy nebudou, když soudy nerozhodnou. A tak vznikl článek II...
Nezbývá než doufat, že si pan Veselovský dá příště pozor a nebude neuvážlivě používat cizí slova!!!
