Jak se těží uran

Uran je velmi důležitá a cenná surovina - nabízím exkluzivní pohled do posledního aktivního dolu u nás.

Naše země je proslulá uranovými ložisky, z těch nejvýznamnějších jmenuji Jáchymov, Příbram a Stráž pod Ralskem. Po roce 1989 to však šlo s těžbou surovin v naší zemi s kopce a řada dolů - nejenom těch uranových - byla zavřena na základě politického rozhodnutí. Že to byla někdy velká hloupost, asi není třeba dodávat.

Hlavní uranovou rudou je minerál uraninit neboli smolinec. Krásné mineralogické ukázky smolince jsou známé zejména z Příbrami, kde lze ještě dnes na haldách s pomocí detektoru nalézt pěkné kousky s typicky bublinatě tvarovaným povrchem. Uran se v zemské kůře vyskytuje na více typech geologických ložisek. Největší význam mají tzv. ložiska typu unconformity, což jsou masivní nahromadění uranu, která se těží povrchovým způsobem. Tato ložiska jsou v současné době hlavními zdroji uranu, vyskytují se v Kanadě a Austrálii. U nás byla všechna hlavní ložiska uranu z významné části vytěžena ještě za socialismu, což je obrovská škoda, protože naše produkce šla do Sovětského svazu. Nebýt toho, mohla si naše země výrazně finančně polepšit, protože s těžbou např. ložisek na Příbramsku nebyly spojeny těžké ekologické zátěže.

Velkým problémem je naopak situace ve Stráži pod Ralskem, kde se ruda těžila "loužením in situ": uranové zrudnění bylo přítomno v propustném pískovci, do kterého se vrty vtláčelaa kyselina sírová, která rozpouštěla uran, a jinými vrty se zas roztok s uranem pumpoval na povrch. Problém je, že kyselina sírová je životu značně nepřátelská chemikálie, která kromě uranu mobilizovala ve zvodnělém pískovci i celou řadu jiných kovů. Pokud by tento "milý" roztok pronikl do souvisejících geologických vrstev, které jsou důležitými zdroji pitné vody, byl by to obrovský malér! Náklady na sanaci se odhadují na 40-50 miliard korun, takže rozhodnutí našich a sovětských soudruhů před několika desetiletími zaplatíme v brzké budoucnosti my všichni ze svých daní. Pro doplnění uvádím, že se ve Stráži uran ještě stále získává z čerpaných roztoků jako vedlejší produkt sanace, o těžbu v pravém slova smyslu však nejde.

Poslední aktivní důl na uranovou rudu u nás je ROŽNÁ I v Dolní Rožínce na Žďársku. Měl být už několikrát zavřen, ale zvýšování cen uranu na světových trzích způsobilo, že se těžba zatím stále vyplácí. Bohužel, zásoby již nejsou vysoké a rudu je třeba dobývat z velké hloubky (důl zasahuje asi 1250 m pod povrch), což proces prodražuje. Jak to tedy s těžbou uranové rudy vypadá?

Jáma dolu Rožná I. Hromada šedého kamení vlevo je vytěžená uranová ruda připravená k převozu do úpravny.

Důlní výtah - zdalipak odpovídá předpisům EU? Toto je stanice 600 metrů pod povrchem.

A u stanice výtahu je nádraží, kdo by ho tak hluboko čekal, že? Od nádraží něj popojedeme asi dva kilometry vláčkem a pak sjedeme o dalších 450 metrů níž.

Všude se táhnou kilometry chodeb - některé s vytěženými vozíky rudy připravenými k cestě na povrch. Působí to dost strašidelně a možná, že by si důl mohl přivydělat při natáčení dalšího dílu Vetřelce : )

V hloubce 1050 m, což bylo, tuším, 21. patro dolu, budeme pokračovat 700 m po svých, až přijdeme k tunelu raženém šikmo vzhůru - je třeba vystoupit asi 30 metrů po žebřících, abychom se dostali na místo, kde probíhá vlastní těžba.

Na obrázku je vidět čelní stěna chodby vyražené kolmo na šikmý "komín", kterým jsme vystoupali vzhůru. Tady se těžilo, ale koncentrace uranu, které lze snadno měřit pomocí detektorů záření, zde klesly pod ekonomickou hranici těžitelnosti - a tak dál už chodba nepovede...

Zato tady se maká jak o závod - horníci pravě razí cestu k zásobám rudy. Proto je nejdřív třeba vyvrtat ve zdi otvory. Žluté krabičky u pasu horníků jsou osobní dozimetry.

Do těch se vloží nálože, které stěnu roztrhají. Výbuch jsem z technických a osobně bezpečnostních důvodů nevyfotil : )

Vytěžená ruda, poté co je vyvezena na povrch, je nadrcena a převezena do úpravny několik kilometrů od jámy dolu. Na obrázku níže je surovina připravená ke zpracování, obsahuje přibližně 1,5-2 kg uranu na tunu.

Ukázky rudy z Rožné nejsou nikterak pohledné, vlastně nejsou nijak nápadné, pokud nemáte v ruce detektor. Ale např. tento nevinně vyhlížející kámen "svítil jako kráva" : )

Zpracování rudy je energeticky značně náročné - nejdřív je třeba ji rozemlít ve velkém mlýnu, ve kterém se spolu s rudninou točí ocelové koule.

Po mletí, při kterém se ruda mísí s vodou, je třeba rozemletou frakci zahustit, což se děje v nádržích, jaké vidíte níže.

Po zahuštění se ruda louží. V Dolní Rožínce se používá alkalické loužení uhličitanem sodným, které se provádí při zvýšené teplotě. Výsledným produktem je tzv. "žlutý koláč" = diuranát amonný, který je výchozí surovinou pro výrobu paliva do jaderných elektráren. Pro ty je třeba uran "obohatit", což je technologicky náročný proces, jehož cílem je zvýšení podílu izotopu uranu 235 na úkor izotopu 238. Uran od nás se vyváží do Ruska a do Kanady. Na obrázku je rozptýlená suspenze diuranátu amonného v plastové lahvičce.

No a pro pobavení na závěr: lidová tvořivost v dolech se omezuje převážně na kresbu obrazců (geometrických) na nejrozličnější předměty (např. vozíky a sbíječky), ale i na různé nápisy. Poslední snímek (jde o plechovou zeď u strojovny výtahu) dokumentuje, že jazyková výbava horníků je na slušné úrovni : )

Související článek: RADIOAKTIVITA KOLEM NÁS A V NÁS

Závěrem děkuji Wikimu z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK za uspořádání exkurze a za to, že jsem se mohl přidat! : )