O víkendech brzo ráno do lesa nechodím (až na výjimky totiž odmítám brzo vstávat : ), a tak jsem v sobotu po otevřené lesní cestě pochodoval s košíkem a foťákem krátce po poledni. Bylo vedro, ale z lesa, kudy to šlo, tekly potůčky vody, což je pro houby nadějná perspektiva.
S čím se v této době můžeme v přírodě nebo třeba i ve městech setkat?
Tak především doznívají "jarní" houby, o kterých jsem na blogu už psal. Pochopitelně je jich celá řada, ale často se můžeme setkat se závojenkou podtrnkou - Entoloma clypeatum. Tato houba roste pod růžokvětými dřevinami v sadech, na mezích a v křovinách. Najdeme ji pod švestkami, hrušněmi, trnkami, hlohy aj., obvykle ve skupinách v trávě. Vazba na tyto dřeviny je u podtrnky typická, a dokonce se spekuluje o tom, že by na nich mohla parazitovat. Každopádně jde o jedlou houbu, která může zpestřit naši kuchyni, pokud ji ovšem dobře známe a dokážeme odlišit od jiných druhů. (Praha-Záběhlice)
Tento fialový květ patří k dalším dozvukům jara. V teplých oblastech se objevuje již v dubnu, ve vyšších polohách však může růst až do července. Je to baňka velkokališná - Sarcosphaera coronaria. Tato houba tvoří kulovité plodnice s otvorem na vrcholu, které vyčnívají nad povrch půdy a v dospělosti rozpukávají do několika cípů (mohou přimínat květ tulipánu). Houba je velmi vzácná a roste na vápnitých půdách. V minulosti byla považována za jedlou a v oblastech hojného výskytu byla sbírána (např. ve Švýcarsku). Ukázalo se však, že v plodnicích akumuluje velké množství arzénu (až 7000 mg/kg v sušině), a nyní je tedy považována za jedovatou. Pro vzácnost je třeba ji na stanovištích chránit, je zařazena v červeném seznamu. (Posázaví)
Tato drobná čokoládově hnědá houbička je velmi hojná v trávních po deštích po celé léto, roste i ve městech. Jmenuje se kropenatec otavní - Panaeolina foenisecii. V Praze je naprosto běžná i v centru, např. na náměstí Míru nebo Karlově náměstí. Je nejedlá. (Posázaví)
Na řadě míst ve městech i v lesích v tuto dobu nacházíme drobnější houbičky s vysokým a radiálně rýhovaným kloboukem - v tomto případě bíle poprášeným. Jde o hnojníky, na obrázku je hnojník třpytivý - Coprinus micaceus. Hnojníky se v dospělosti roztékají v inkoustovitou kaši (tomuto procesu se říká autolýza). Rostou často na bázi listnatých stromů nebo ze zbytků dřeva. K jídlu se dle mého názoru příliš nehodí. (Praha-Malá Chuchle)
Tato krasavice se jmenuje voskovka Konradova. Je to vzácná houba zařazená v červeném seznamu a poněkud překvapivě vyrostla v městském parku. Drobný šedivý kalíšek vlevo dole je plodnice jiné houby, chřapáče rýhonohého - Helvella costifera. Voskovky jsou krásné barevné houby a jsou ozdobou trávníků. Běžná je podobně vybarvená voskovka černající - ta však, na rozdíl od uvedeného druhu, intenzivně černá. Voskovky jsou nejedlé. (Praha-Klíčov)
Na počátku léta se objevují první holubinky, což jsou typicky letní houby. Jednou z nejběžnejších a zároveň nejchutnějších je holubinka mandlová - v této době ji najdeme zejména v listnatých lesích duby. Holubinky se rozhodně vyplatí naučit poznat a sbírat. Jedinou nevýhodou je to, že je mají v oblibě bedlobytky i slimáci - vědí, co je dobré : ) (Měňany)
Po boku holubinky mandlové často roste rovněž hojná a chutná holubinka namodralá - Russula cyanoxantha. Barevně je velice variabilní, dokonce existují i sytě zelené formy. Poznáme ji podle velmi tuhých, ohebných a jakoby mastných lupenů. U většiny holubinek jsou lupeny křehké a lámavé. (Praha-Velká Chuchle)
Holubinky jsou složitou skupinou a tvrdým oříškem i pro mykology. Toto není h. namodralá, ale holubinka fialovozelená - Russula ionochlora. Všimněte si, že povrch klobouku je jakoby ojíněný, na rozdíl od předchozího druhu. Záměna by však neznamenala žádnou katastrofu, protože i tato holubinka je jedlá. Všechny nečervené nepalčivé druhy holubinek jsou jedlé. (Mokrsko)
Jednou z prvních hřibovitých hub je kovář - Boletus erythropus. Tato houba je zajímavá tím, že ji najdeme jak v teplých oblastech pod listnáči, tak i vysoko v horách pod jehličnany. Čím výše, tím je barva klobouku tmavší. Detail rourek je uveden v záhlaví tohoto blogu. Hřib kovář po otlačení či poranění na povrchu plodnice, stejně jako dužnina na řezu, intenzivně modrá. Je jedlý. (Vlkančice)
No a naprosto typickým hřibem pozdního jara a léta je hřib dubový - Boletus reticulatus. Je to jedna z mých nejoblíbenějších hub a plátky této houby v bramboračce jsou delikatesou. Bohužel bývá často červivý. V tomto deštivém období ho můžeme najít i na strmých výslunných stráních. Velmi často roste pod lipami podél cest. (Měňany)
Díky vydatným dešťům lze očekávat, že se houbám bude dařit, vše ale bude ovlivňovat počasí - velká vedra těchto dnů nejsou pro jejich růst nikterak příznivá. Dovoluji si upozornit na novou verzi internetových stránek České mykologické společnosti, kde se objevují aktuální informace.
Vážení čtenáři, omlouvám se, že v poslední době nepíši tak často jako dřív. Není to nedostatkem témat ani chuti psát, ale v posledních měsících jsem zavalen prací a domů přicházím tak unaven, že na psaní prostě nemám sílu. Přes mé pracovní nasazení však nehrozí, že by se to projevilo na výplatní pásce. Těším se na další setkání s Vámi na stránkách mého blogu - snad již brzy! Díky za přízeň! J.B.
