Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V lesích číhá smrt

16. 11. 2012 10:10:10
V období vrcholného a pozdního podzimu máme poslední možnost nalézt větší množství druhů jedlých hub. A mezi nimi raší spousta drobotiny: trávníky i lesní mechaté koberce a pařezy zdobí skupiny a trsy drobných houbiček rozličných tvarů, z nichž značná část je vybarvena v různých odstínech hnědé. Ve Spojených státech a ve Velké Británii jim říkají "little brown mushrooms" - malé hnědé houby.

Pokud jde o drobné až středně velké jedlé druhy hub z tohoto období, mezi nejoblíbenější patří václavky - Armillaria, především václavka smrková (obrázek níže). Tato houba parazituje na jehličnanech a roste obvykle v jedné či dvou vlnách. Přestože je václavek více druhů, pro houbaře není jejich rozlišování důležité. Václavka je za syrova jedovatá, takže je třeba ji důkladně tepelně upravit (nejméně 20 minut).

ostoyae640.jpg

Oblíbenou, ale už méně známou jedlou houbou je opeňka měnlivá - Kuehneromyces mutabilis. Tato houba roste na dřevě, obvykle na listnáčích, vzácněji na jehličnanech. Má charakteristickou příjemnou vůni a na třeni (nožičce) drobné zrnité šupinky. Pro řadu druhů hub (včetně opeňky) je charakteristický hygrofánní klobouk - to znamená, že pokožka má za vlhka tmavé, za sucha světlé vybarvení. Při vysychání se klobouk odbarvuje od středu ke kraji, jako je vidět na obrázku níže.

openka640.jpg

Kromě těchto hub jsou na podzim sbírány i psychoaktivní lysohlávky - v ČR je početná skupina lidí, kteří s nimi sem tam experimentují. Lysohlávka tajemná - Psilocybe serbica var. arcana u nás roste místy velmi hojně. Podobně jako pro jiné psychoaktivní druhy je pro ni charakteristické modrání až zelenání plodnic (po poranění nebo zasychání). Na obrázku níže jsou čerstvé vlhké plodnice, které by za sucha měly světle krémově zažloutlou barvu a zelenomodré skvrny.

arcana640.jpg

Zatímco výše uvedené druhy hub jsou přinejmenším některými návštěvníky lesa rozlišovány, malé hnědé houby patří většinou do skupin obtížně rozlišitelných druhů, které lze bezpečně určit pouze s pomocí mikroskopu. Velmi hojnou houbou vlhkých mechatých trávníků (v těchto dnech) je čepičatka kyjovitá - Galerina clavata, kterou pro vědu objevil a popsal český mykolog Josef Velenovský. Čepičatek je řada druhů a jsou obecně považovány za nejedlé, některé jsou jedovaté. Obecně jsou však tyto houby po biochemické stránce jen málo prozkoumané.

clavata640.jpg

Českým jménem lysohlávka jsou označovány i některé druhy hnědě zbarvených houbiček rostoucích v mechu a trávě, které jsou klasifikovány v samostatném rodu Deconica a s pravými lysohlávkami (Psilocybe) jsou jen příbuzné. Houba na obrázku níže upoutala mou pozornost na okraji pískoviště v Praze 6 - Lysolajích. Následující den jsem ji byl vyfotit, což jsem stihnul jen tak tak - brzy jsem byl vyhnán obyvatelkou domu, že prý jde o soukromý pozemek (to jsem nevěděl). Každopádně se ukázalo, že tato houba - Deconica micropora - nemá české jméno a to nenápadné místo u pískoviště v Praze 6 je jedinou známou lokalitou tohoto druhu v ČR (a jednou z mála známých lokalit v Evropě).

Deconica640.jpg

Podobné, ale ve skutečnosti zcela odlišné houby jsou kržatky z rodu Tubaria. Některé kržatky jsou dokonce jedlé a když je dost teplo, rostou po celou zimu. Tato kráska se jmenuje kržatka poprášená - T. conspersa. I kdyby byla jedlá, je tak drobná a křehká, že pro konzumaci prakticky nepřipadá v úvahu.

Tubaria640.jpg

Mezi drobné až středně velké houby patří i mnozí zástupci pavučinců z podrodu Telamonia. Tato skupina hub patří k jedněm z nejkomplikovanějších vůbec. V České republice o nich navíc není dostupná odborná literatura, takže je jejich určovaní velmi problematické. Na rozdíl od výše uvedených hub, které jsou saprotrofní (rozkládají organickou hmotu), pavučince jsou houby symbiotické, tj. rostoucí v ektomykorhizní symbióze s dřevinami. Níže je relativně dobře poznatelný pavučinec olšinný - Cortinarius alnetorum. Tento druh opět popsal prof. Velenovský. Roste výhradně pod olšemi a je zařazený do červeného seznamu hub.

Cortinarius640.jpg

SMRTELNÉ NEBEZPEČÍ

Mezi malými hnědými houbami je několik druhů, které jsou smrtelně jedovaté - obsahují totiž amanitiny, složité cyklické polypeptidy, které známe z muchomůrky zelené. Amanitin blokuje syntézu RNA v játrech a de facto působí rozpad jaterních buněk. Ze světa jsou známy smrtelné otravy a pozor si musíme dávat i my, amanitin obsahují přinejmenším tři druhy hub rostoucí u nás. Zřejmě nejnebezpečnější je čepičatka jehličnanová - Galerina marginata, kterou vidíte níže. Je to houba rostoucí na pařezech a zbytcích dřeva a změnitelná je zejména s opeňkou. Měl by o ní vědět každý houbař (což má k realitě daleko). Je pro ni charakteristická hnědě narezlá barva klobouku i lupenů, moučná vůně a na třeni nejsou zrnité vločky, ale bílé vláknité pásky.

Galerina-marginata640a.jpg

Galerina640.jpg

Další smrtelně jedovatou hloubou je čepičatka prstenitá - Pholiotina filaris. Roste na zbytcích dřívek a vegetace v příkopech u cest a na podobných místech. Čepičatek z rodu Pholiotina u nás roste více a jejich určení je možné jen s pomocí mikroskopu.

pholiotina.jpg

Českým názvem bedla označujeme nejen mohutné druhy z okruhu "bedly jedlé", ale také drobné houbičky z rodu Lepiota. Bedla kaštanová - L. castanea má klobouk jen do několika cm v průměru a podobně jako čepičatky je smrtelně jedovatá.

lepiota640.jpg

Výše uvedené smrtelně jedovaté druhy naštěstí nelákají ke sběru a otravy tedy hrozí buď při velké nepozornosti a nedbalosti nebo při sběru openěk, václavek a lysohlávek. S těmito druhy může čepičatka jehličnanová vyrůstat na stejných místech, takže opatrnosti nikdy nezbývá. Podrobnosti o zmíněných druzích a jejich rozlišování lze nalézt v mykologických atlasech.

Autor: Jan Borovička | pátek 16.11.2012 10:10 | karma článku: 40.93 | přečteno: 14098x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 384 | Diskuse

Pavel Suk

Mochovce – jaderná elektrárna, nebo past na peníze

Dnešní článek bude věnován slovenské jaderné elektrárně Mochovce, která je ve výstavbě již od roku 1981. Podle plánů měly být v komplexu 4 jaderné reaktory VVER-440 ale během let došlo k událostem, které vedly ke zpoždění výstavby

18.10.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 242 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii-8.Bunkový genóm ako báseň. Posunieme „hranice“ života?

Ukázalo sa, že na procesy genetických zmien je možné, ba nutné, aplikovať princípy informatiky a kombinatoriky. Aké sú niektoré závery týchto empirických vied pre biológiu? - Je živá už molekula RNA? Kde vlastne začína život?

16.10.2017 v 17:08 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 83 | Diskuse

Jan Fikáček

Dnešní fyzice trochu chybí.... fyzika, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá

Matematika je náš nejlepší "smysl", kterým vidíme nejhlouběji do světa elementárních částic, či nejostřeji do minulosti vesmíru. Tento superiorní "smysl" má ale, bohužel, i své "optické klamy" a nedostatky.

16.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 19.95 | Přečteno: 507 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč jsou stopy v mokrém písku nakrátko suché?

Když se procházíte po mokrém písku, můžete si všimnout zajímavého jevu. Písek, na kterém právě stojíte, se zdá být světlejší a sušší než zbytek pláže. Je to trik nebo optický klam? (délka blogu 5 min.)

16.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 129 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7147

Jsem biogeochemik a mykolog, pracuji v Ústavu jaderné fyziky a v Geologickém ústavu Akademie věd ČR. Zabývám se environmentální biogeochemií kovů, rolí hub v geochemických cyklech prvků (geomykologie) a taxonomií a ekologií velkých hub. Jsem agnostik a antiklerikalista. Politická orientace: pravý střed. Mám rád přírodu, punkovou hudbu, víno, ženy a zpěv. Nemám rád kremlofilní báby, fundamentalisty a psychopaty všeho druhu, zejména náboženské a politické zprava i zleva.




Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.