Středa 25. května 2022, svátek má Viola
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 25. května 2022 Viola

Pozor! Prší kamení!

16. 04. 2013 8:08:08
Bylo 15. února a astronomové napjatě očekávali průlet planetky 2012DA14, která se měla přiblížit velmi blízko k Zemi. Tuto událost však nakonec zcela zastínil neočekávaný a dramatický pád meteoritu v Čeljabinské oblasti v Rusku.
regulus-starnotes.blogspot.com
regulus-starnotes.blogspot.com

Přestože např. tamní metropolita Feofan oportunisticky prohlásil, že šlo o „Boží znamení“, příčetná veřejnost dnes v pádech meteoritů nevidí nic nadpřirozeného. Prosazení myšlenky, že meteority dopadají na Zemi z vesmírného prostoru, však nebylo snadné. Jako první tuto hypotézu publikoval v roce 1794 německý fyzik Ernst Florens Friedrich Chladni, který prostudoval některé v té době již známé „podezřelé“ materiály. Jedním ze studovaných meteoritů byl i kameno-železný meteorit ze sibiřského Krasnojarsku, o kterém podal jako první zprávu německý vědec Peter Pallas, na jehož počest se tento typ meteoritu nazývá pallasit.

palas.jpg

Vyleštěný řez pallasitem je nesmírně estetický - krystaly olivínu jsou obklopeny slitinou železa a niklu. Oproti pozemským materiálům obsahují meteority výrazně vyšší koncentrace platinových kovů (platina, iridium aj.).

Chladni správně usoudil, že tento materiál nepochází ze Země a že záhadná tělesa (v té době již byly známy meteority několik set kilogramů těžké) představují tzv. padající hvězdy. Šťastnou náhodou byl o rok později věrohodně zdokumentován pád asi 25 kg těžkého meteoritu v Anglii. Chemik Edward C. Howard, který jej analyzoval, potvrdil, že jeho složení odpovídá údajům, které zveřejnil Chladni. Zdálo se, že záhada je vyřešena.

Mnoho vědců však odmítlo tato fakta akceptovat. V této souvislosti se často uvádí údajné prohlášení francouzských akademiků, že z nebe nemohou padat kameny, protože tam žádné nejsou. Když jsem na internetu pátral, zda je tento výrok pravdivý, zjistil jsem, že je vkládán do úst nejméně dvěma významným francouzským přírodovědcům té doby: Cuvierovi a Lavosierovi. Obecně je však myšlenka „stones could not fall from heaven, hence did not“ skutečně přisuzována francouzským vědcům, jak jsem se dočetl např. v zářijovém čísle The Irish Astronomical Journal z roku 1967.

Ať už tato slova opravdu zazněla či ne, Chladniho závěry nebyly přijaty. Jenže netrvalo dlouho, aby se ukázalo, že „tam nahoře“ mají smysl pro humor. V dubnu 1803 se ve Francii u vesničky L'Aigle snesla sprška asi 3000 kamenů. Tento hromadný pád pozorovalo tolik svědků, že jej ani největší skeptici nemohli ignorovat. Vyšetřováním byl pověřen mladý fyzik Jean-Baptise Biot a na základě jeho závěrů byl definitivně prolomen odpor uznat, že meteority představují horniny mimozemského původu.

Nejvíce nalezených meteoritů patří mezi železné – jsou totiž nejnápadnější díky své hmotnosti (obsahují především železo a nikl a původně tvořily jádra planetek); psal jsem o nich i ve svém „Tuláku po hvězdách“. Kamenné meteority jsou sice co do počtu hojnější, nalézt a rozpoznat je v terénu je však pro nepoučeného nálezce prakticky nemožné.

Podle zpráv z Ruska šlo v Čeljabinsku o běžný typ kamenného meteoritu, tzv. chondrit. Chondrity jsou však výjimečné tím, že od doby svého vzniku neprodělaly žádnou chemickou proměnu. Nebyly tedy součástí povrchu nějaké planety nebo měsíce, ale představují prapůvodní materiál, mateřskou hmotu, ze které se formovala sluneční soustava. Pro tuto hypotézu svědčí nejen jejich chemické složení, které se (s výjimkou vodíku a hélia) blíží tomu, jaké ukazují spektroskopické analýzy sluneční atmosféry, ale i jejich stáří – přibližně 4,5 miliardy let.

Studium meteoritů nám tedy může leccos říci o našem původu. Vědci na ně pořádají doslova hon a naši odborníci patří v tomto oboru mezi světová esa. Meteorit „Příbram“ vstoupil v roce 1959 do dějin jako první, který byl nalezen na základě snímků zaznamenávajících jeho dráhu v atmosféře. První soustavu kamer určenou k fotografické registraci meteorů (tzv. bolidovou síť) na světě vybudoval světově proslulý astronom Zdeněk Ceplecha a jeho pokračovatelé dr. Borovička (nepříbuzný jmenovec) a dr. Spurný jsou úspěšní v nalézání kosmických ztroskotanců nejen u nás, ale i třeba v Austrálii.

Existují případy, kdy padající meteorit zranil člověka, spadl na jedoucí auto nebo prorazil střechu domu a skončil v obýváku. Pravděpodobnost, že se to stane právě vám, je nepatrná. V dlouhodobé perspektivě však nelze vyloučit kolizi s větším objektem – díky astronomům dnes víme asi o tisícovce těles, která by nás mohla v budoucnosti ohrozit. Na Zemi existují větší i menší krátery (nejatraktivnější je Barringer Crater v USA), které svědčí o takových událostech v minulosti a např. Měsíc, který je geologicky „mrtvý“ a nechrání ho atmosféra, je většími i menšími krátery hustě posetý.

Barringer-Meteor-Crater.jpg
Barringer Crater v Arizoně známý také jako Canyon Diablo.

Je pravděpodobné, že epizodická hromadná vymírání druhů, jaká známe z geologické minulosti, také souvisela s impakty velkých asteroidů. I když to může vypadat jako zbytečné strašení, nelze vyloučit, že bychom se v podobném průšvihu mohli v budoucnosti ocitnout i my. Že na nebi kameny nejsou, si můžeme odhlasovat třeba tisíckrát. To ovšem neznamená, že nám nemůžou spadnout na hlavu.

Stručnější verze vyšla v sobotní příloze Lidových novin (Orientace) v březnu 2013.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Borovička | úterý 16.4.2013 8:08 | karma článku: 30.75 | přečteno: 2704x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Z čeho se šije (nejen) oblečení - kenaf

Znáte vlákno kenaf? Pokud ne, možná o něm v budoucnosti ještě uslyšíte. Možná ho ale používáte už teď. (délka blogu ca. 5 min.)

23.5.2022 v 8:00 | Karma článku: 17.11 | Přečteno: 251 | Diskuse

Dana Tenzler

Z čeho se šije oblečení - reflexní látky

Dnes bude řeč o speciálních látkách, které odrážejí světlo (někdy ovšem i teplo) jinak, než běžné textilie. Jak vzniká optický efekt na reflexním tkanině - a jak o ni pečovat? (délka blogu 3

19.5.2022 v 8:00 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 185 | Diskuse

Sára Mašínová

Státověda aneb Jak daleko může sahat nepochopení této vědní disciplíny

Jde o relativně nový vědní obor, přesto by člověk čekal, že alespoň tvůrci nebo zakladatelé této vědní disciplíny vědí, o čem je. Přestože existuje celá řada učebnic o státovědě, jsou povětšinou plné omáčky.

18.5.2022 v 17:23 | Karma článku: 3.98 | Přečteno: 163 | Diskuse

Dominik Franc

Tajemný tunel na Marsu?

V posledních dnech se v záhadologických skupinách na sociálních sítích roztrhl pytel s příspěvky o údajném vstupu do tunelu, který se nachází na Marsu. Skutečně se ale jedná o vstup do tunelu, nebo je vše jinak?

17.5.2022 v 11:52 | Karma článku: 19.83 | Přečteno: 785 | Diskuse

Dana Tenzler

Hubble Asteroid Hunter - spolupráce vědy, laiků a umělé inteligence

Dnešní blog se zabývá jedním z projektů, do kterých byly zapojeny nejen teleskopy a vědci, kteří je obsluhují. Tentokrát se ho zúčastnila i laická veřejnost.

16.5.2022 v 8:00 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 129 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7663

Jsem biogeochemik a mykolog, pracuji v Ústavu jaderné fyziky a v Geologickém ústavu Akademie věd ČR. Zabývám se environmentální biogeochemií kovů, rolí hub v geochemických cyklech prvků (geomykologie) a taxonomií a ekologií velkých hub. Jsem agnostik a antiklerikalista. Politická orientace: pravý střed. Mám rád přírodu, punkovou hudbu, víno, ženy a zpěv. Nemám rád kremlofilní báby, fundamentalisty a psychopaty všeho druhu, zejména náboženské a politické zprava i zleva.


Najdete na iDNES.cz