Slečny a paní, milé dámy, děláte bordel!

Kdyby tento článek snad náhodou četla i rozhodnutím iDNES VIP bloggerka Eva Hauser (nebo se smí napsat Hauserová?), pak doufám, že jí neraní mrtvice! Tento článek totiž opravdu není a priori namířen proti ženám…

Jedno z mála míst na Šumavě, kde nejsou žádné kapesníčky vidět - jsou totiž zapadané...Foto (c) Jan Borovička V létě jsem byl turistit na Šumavě. Jako mykolog trpím při chůzi jednou profesionální deformací – nekoukám na cestu před sebe, ale do strany. V okolí cest toho roste tolik zajímavého: holubinky, ryzce, pavučince… A jak jsem tak chodil po šumavských hvozdech, všiml jsem si zvláštního jevu.

Představte si, že jste třeba na trase mezi Železnou Rudou a Černým jezerem. Kdyby náhodou v nebi zhasli a vy jste se ocitli ve tmě, stejně byste trefili k cíli. Z cesty nesejdete, protože je hustě lemovaná papírovými kapesníčky, které svítí do daleka. Vedly by vás jako bílé kamínky Jeníčka s Mařenkou!

Asi vám došlo, o čem je řeč. Slečně se chce čůrat, tak koukne, jestli někdo nejde, a dřepne si vedle cesty – nic zvláštního. Problém je v tom, že hygienická pomůcka po vymočení je v 99 procentech případů ponechána na místě činu. A tam vytrvává týdny.

Je to neuvěřitelné, ale na těch nejfrekventovanějších cestách potkáte běžně jeden kapesníček na 20 metrů (a to je spíše nižší odhad). Jeden den jsem to počítal, ale po překročení čísla 150 krátce po poledni jsem to vzdal. Při běžné túře přes den klidně minete i více než 250 bílých pozdravů (různě rozložených podle toho, jak dlouho již v lese leží). V místě, kde cesta zahýbá nebo je nějaká terénní nerovnost, která zamezuje výhled, koncentrace kapesníčků dramaticky narůstá a někde skoro není kam šlápnout…

Nedá se nic dělat, milé dámy, ale po vaší (jistě chvályhodné) hygienické aktivitě byste po sobě měly uklidit. Prostě si to vemte v pytlíčku s sebou do batůžku a vyhoďte civilizovaně do koše. No kdo se na to má koukat?! : )